Právní systém a franchising z právního hlediska

Franchising
Franchising

Podíváme-li se na podnikání formou franchisingu po právní stránce, zjistíme, že franchising sice nemá žádnou právní úpravu, ale z právního hlediska je definovatelný. Jestliže jej budeme definovat z pohledu právního hlediska, tak musíme zapátrat po takzvané nepojmenované smlouvě, což je vlastně takové typové označení pro smlouvu skrze franchisingovou.

Pojem Nepojmenovaná smlouva má v sobě obsaženy jednotlivé prvky různých typů smluv. V případě franchisingové smlouvy jde o smlouvu licenční, dále smlouvu o převodu know-how, zahrnuje smlouvu nájemní, smlouvu leasingovou, smlouvu o obchodním zastoupení, smlouvu kupní a smlouvu o poskytování služeb. Jde o takovou skrze multifunkční formu smlouvy.

Není tedy přesně dáno, co by měla taková franchisingová smlouva obsahovat, ale jsou zde určité informace, které je nutné vyspecifikovat a velmi vhodné ve smlouvě zmínit, a to především proto, aby se rozhodně předešlo všem případným potencionálním neshodám a různým nesrovnalostem v rámci spolupráce.

Definice, které by měly ve smlouvě zaznít

  • specifikace podmínek pro udělení licence
  • definice poskytnutí franchisy
  • převod know-how společnosti
  • specifikace práv a povinností obou stran
  • specifikace rozsahu a výše poplatků
  • rozsah poskytujících školení
  • forma a rozsah poskytovaného marketingu
  • definice předkupního právafranchisora
  • vyspecifikované vztahy mezi jednotlivými franchisanty
  • vyjmenované podmínky vzájemného vypořádání
  • definované podmínky pro prodloužení nebo ukončení smlouvy
  • doba platnosti smlouvy

Každá smlouva je tedy trochu jiná. Vodítkem pro sestavení takovéto franchisingové smlouvy by měl být Evropský kodex etiky franchisingu určující základní pravidla pro podnikání založeném na základě licenčního principu. V tomto kodexu je uvedeno, že každá takováto franchisingová smlouva vždy musí být jednak v souladu s právními předpisy dané země, ale také předpisy Evropské unie a s pravidly stanovenými v tomto Etickém kodexu.

Z nového Občanského zákoníku nově jasně vyplývá předsmluvní informační povinnost, jenž je pod sankcí odpovědnosti za škodu. Ta ukládá oběma smluvním stranám také povinnost, uvádět při jednání o uzavření smlouvy veškeré informace potřebné pro rozhodnutí druhé strany, zda tuto smlouvu podepíše nebo nepodepíše.

Nově jsou podle nového Občanského zákoníku zmírněna pravidla pro uzavírání smluv. Vždy je doporučeno vše důkladně překontrolovat. Jestliže jste se například pouze ústně domluvili na nějakých změnách ve znění smlouvy a franchisor by následně zaslal shrnutí těchto slíbených změn mailem, tak nově platí právě to, co je obsahem tohoto shrnutí a nikoliv to, co jste si všechno slíbili.

To je další důvod pro důkladné promyšlení a důslednou kontrolu. Podle nového Občanského zákoníku již také smlouva nemusí mít výhradně písemnou podobu, jestliže to není stanoveno jinak v uzavřené písemné smlouvě.