Nové způsoby podnikání neměly v České republice nikdy lehký start, a tak se není čemu divit, když se dlouho nedařilo systému licenčních smluv zvaný franchising. Podnikatelé se rádi zaměřují pouze na své vlastní podniky a nechtějí mít co dočinění s jinými značkami. Rádi si vybudují pouze svůj vlastní podnik a o možnostech rozvoje pomocí tohoto systému mnohdy nechtějí ani slyšet. Dalším důvodem, proč se tomuto způsobu podnikání v České republice ze začátku nedařilo, byl také nedostatek financí. Lidé nevěděli o této možnosti, a tak ji samozřejmě neschvalovali. Chyběla odborná literatura, jež by se zaměřovala na toto podnikání, také se postrádaly i semináře nebo konference, jež by pojednávaly o této problematice. Samozřejmě za to mohla i aktuální ekonomická situace, která v letech 1991 nebyla zrovna příznivá pro zahraniční vymoženosti. Jelikož je samotný franchising závislý na kapitálových zdrojích, problematický sektor v devadesátých letech nemohl dávat peníze podnikům. Navíc chyběli i lidé, kteří by měli s tímto systémem zkušenosti.
Franchising v Česku
Jenže díky založení České asociace franchisingu se najednou vše obrátilo. Začaly se konat konference, semináře a jiné odborné přednášky právě na toto téma a lidé se začínají více zajímat právě o tento druh podnikání. Z ničeho nic se začaly rozvíjet dnes velmi známé obchodní řetězce, konkrétně například McDonald’s nebo kosmetika YVES ROCHER. Následovala hromada licenčních smluv, která dnes dosahuje čísla dvě stě padesát, což je neuvěřitelné! Konečně lidé pochopili, že mohou pomocí franchisingu dokázat jakýsi rozvoj svého podniku a že se nejedná o podfuk, který byl přitáhnut ze zahraničí. Systému začala důvěřovat velká spousta firem, zejména se jedná například o Parky’s společnosti Kosteleckých uzenin nebo třeba Bernard PUB Rodinného pivovaru Bernard.